Prapředkem německých ohařů, všech tří druhů – krátkosrstý, drátosrstý a dlouhosrstý, je starý německý honič. Z něj se postupem času v 17. století vyšlechtil typ ohaře, avšak v té době ještě těžkopádný a neohrabaný. Tento pes sice pracoval spolehlivě, ale pomalu. Z tohoto mezistupně se vyvinuly tři výše zmíněné typy německého ohaře. Standard plemene „německý ohař dlouhosrstý“ byl vydán již roku 1879. Německý dlouhosrstý ohař je vyrovnaný, klidný pes, přítulný a snadno cvičitelný.